Appaloosa
INDIÁNSKÁ APPALOOSA - UNIVERZÁLNÍ JEZDECKÝ, RODINNÝ A FAREMNÍ KŮŇ
Na otázku, co je to indiánský kůň, asi takřka každý odpoví: MUSTANG. Jistě to není nesprávná odpověď, neboť tyto zdivočelé koníky, výsledek samovolného křížení nesčetných druhů a typů koní a snad i mezku a mul Indiáni skutečně odchytávali, krotili a jezdili na nich.
Mnohem správněji by ale byla APPALOOSA, neboť právě toto plemeno dokázal vyšlechtit indiánský kmen Nez-Percé ze severozápadní Ameriky, který získal počátkem 18. století kvalitní starošpanělské skvrnité koně a ty dál cíleně šlechtil pro lov bizonů, válečné účely a dlouhé přesuny celých indiánských táborů za potravou. V krátké době již kmen choval 12 000 těchto kvalitních koní. Jezdili je bez sedel, jen na jednoduchých ohlávkách, spoléhajíc na jejich vynikající charakter a přirozený výcvik.
Právě tak jako ostatní indiánské kmeny, byli i Nez-Percé po nálezu zlata na jejich území zataženi do indiánských válek s bělochy a zatlačováni do rezervací. Při jednom z takových přesunů byli armádou nuceni překročit jarními vodami rozbouřenou Hadí řeku, jejímž korytem se valila ledová voda z tajících sněhů hor. Z kůží svých stanů zhotovili provizorní vory, do nich naložili starce, ženy a děti, zapřáhli do nich své Appaloosy a vedli je do divokého proudu. Řeku ve zdraví překonali všichni lidé, ale 900 Appaloos se v rozběsněných vodách utopilo. Těžko kdy v historii najdeme smutnější příklad charakteru a obětavosti koní položit i život za svého člověka.
Po dalších bitvách a šarvátkách se 740 Nez-Percéů pokouší na 2000 koních uprchnout do bezpečí 2100 kilometrů vzdálené Kanady. Využívají neobyčejné tvrdosti, houževnatosti a vytrvalosti svých Appaloos a více než 3 měsíce unikají drsným vysokohorským terénem čtyřem armádám americké kavalerie a překračují přitom horská sedla o nadmořské výšce 2500 m. Pouhých 20 kilometrů od jejich vytouženého cíle jsou ale nakonec přece jen obklíčeni a donuceni se vzdát. Všechny jejich zbylé Appaloosy jsou jim jako nebezpečný symbol jejich bojové síly zrekvírovány a postříleny nebo rozprodány okolním rančerům za neuvěřitelně vysoké částky, neboť právě rančeři oceňují obrovské kvality těchto koní, vysoce překračující tehdejší standart běžných amerických honáckých koní.
Právě charakter a vysoké užitné vlastnosti těchto koní vedly následně k tomu, aby se svět na počátku 20. století pokusil o záchranu tohoto takřka zdecimovaného unikátního plemene. Jen málo jedinců z původního početného stáda Appaloos přežilo a ještě méně těchto koní se podařilo podchytit pro obnovu chovu. Standartu plemene odpovídající koně byli nalézáni na zemědělských rančích, kde byla oceňována jejich ovladatelnost, tažná síla a výdrž při shánění stád, dále v řadách americké kavalerie, ale i v cirkusech a show z divokého západu, kde využili jejich učenlivosti a byli předváděni jako neobvyklá výstřednost světa koní. Za pomoci krve Quarterů a vybraných Anglických a Arabských plnokrevníků se podařilo toto vyjímečné plemeno světu zachovat. Přestože u nás v Čechách jsou Appaloosy stále ještě velmi málo známé, ve světě si pro svou povahu a univerzálnost toto znovu vzkřísené plemeno záhy získalo tak neuvěřitelnou oblibu, že je dnes třetím nejrozšířenějším plemenem světa se současným stavem takřka 700 000 registrovaných koní.
Vzhled
Appaloosa je souměrný, dobře osvalený kůň hůlkové výšky v rozmezí 147-160 cm. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a navazuje na dlouhý klenutý krk. Prostorný hrudník umožňuje dostatečnou kapacitu srdce a plic. Jako u nejlepších honáckých koní je suchá stavba těla kompaktní, čtvercového rámce, záda jsou krátká a rovná, záď je svalnatá a nohy štíhlé s holení o obvodu 20 cm., výraznými klouby a velmi tvrdými, pružnými kopyty nevyžadujícími kování. Šikmá lopatka zaručuje prostorný a pohodlný krok. Nejnápadnějším znakem appaloosy je její zbarvení. Někteří koně bývají celí skvrnití, jiní mívají skvrny jen na některých částech těla a neexistuje pravidlo, které by určovalo jednotný typ zbarvení. Pro jednodušší orientaci však můžeme rozlišovat několik základních zbarvení appaloos: leopard, snowflake (sněhová vločka), marble (mramor), frost (jinovatka), raindrops (dešťové kapky) a blanket (deka). Kromě barvy jsou appaloosy identifikovatelné i dalšími znaky: - viditelným bělmem chytrého oka, jemnými a řídkými žíněmi ocasu a hřívy, pruhovanými kopyty a skvrnitou pigmentací kůže na nose, kolem očí a genitálií.
Povaha a využití
Appaloosa je přírodní plemeno zocelené v extrémních podmínkách života v horách i na prérii, což z něho udělalo koně fyzicky nesmírně zdatného, houževnatého a skromného, nevyžadujícího žádný komfort ustájení. Také současné Appaloosy si podržely tyto vlastnosti a díky své inteligenci, přizpůsobivosti a těsné vazbě na člověka patří k nejvšestrannějším plemenům.
Neuvěřitelně snadno se učí novým podnětům, proto mají vlohy jak pro westernové tak pro drezurní ježdění. Tvrdí se, že jakýkoli cvik jednou Appaloose ukážete, další den jej již sama nabídne a předvede. Appaloosy pro svou obratnost a děděný cit pro práci s dobytkem jsou tou nejvhodnější alternativou těm farmářům, pro něž je typický honácký kůň, robusní Quarter již příliš sportovně a jednostranně zaměřeným plemenem. Appaloosy jsou odvážní a ochotní skokani a dobře se umisťují v parkurech i military. Jsou kromě Arabů jedním z nejvhodnějších plemen pro vytrvalostní a distanční jízdy. Sportovní srdce a rychlost dokazují i v dostizích, kde časový rekord na 4,5 furlongu, tj 905 metrů držela dlouhodobě až do roku 1993 právě Appaloosa. Nejen na amerických rančích jsou pro svou sílu v tahu denně pracovně využívány v zápřahu, viz fota z farmy Galloway Roupov.
Appaloosy se projevují výrazně nižším stádovým pudem, odvahou a sníženým prahem lekavostí, což spolu s výbornou orientací a jistotou chodu v jakémkoli terénu představuje ideál turistického koně vyrovnaného charakteru s kladným vztahem k člověku a jsou proto hojně využívány farmami, provozujícími turistiku na koni.
Obrovskou oblibu u široké základny rekreačních jezdců si sympatické Appaloosy vydobyly především mírnou povahou a snadnou jezditelností, kde se poddajnost hřebců nijak výrazně neliší od ovladatelnosti klisen. Hřebci jsou v práci temperamentnější, ale vždy zvladatelní, klisny poctivé a pracovité. Není žádnou vyjímkou chovat společně hřebce s klisnou v jednom jednoduchém přístěnku, na jedné pastvině a společně je i jezdit. Appaloosy jsou silně fixované na svého pána a svůj domov, nevyžadují na pastvinách žádný dohled a svévolně je neopouštějí.
Podle starého přísloví se appaloosy k dětem a mláďatům chovají ohleduplně, jsou klidné při práci se ženami a dokáží být tvrdé, žádá-li to po nich muž. Tvrdí se také, že pokud je kůň schopen opravdové lásky, pak nejblíže k člověku má právě Appaloosa.
Na závěr pro Vaši inspiraci. Dívka na fotografiích nepochází ze vzdálené Ameriky, ale ze západních Čech a na eko-farmě Arnika tato 14-ti letá školačka jen na provazové ohlávce přehání stohlavá stáda dobytka na 3-letém plemenném hřebci, kterého, ač naprostý začátečník, sama bezproblémově obsedla a vycvičila.
Autor článku: Jindřich Volný